Česká republika patří mezi země s liberálním zákonem ohledně interrupcí. Ukončení těhotenství je možné na žádost do 12. týdne těhotenství, při genetické indikaci do 24. týdne těhotenství. Délka těhotenství se (v souladu s běžnou lékařskou praxí) počítá od konce poslední menstruace, nikoli od doby zahnízdění vajíčka. Ačkoli tato úprava vyhlíží sympaticky, tak naráží na několik problémů, kterým se budu podrobně věnovat, včetně možností řešení.
Interrupce byly nejprve povoleny v roce 1957. Podle této úpravy musela zákrok schválit interrupční komise, jejichž fungování bylo rozličné, a hodně záleželo na lidech. Ženám, které již měly děti, byly interrupce obvykle schváleny bez problémů; zajímavější situace nastávala v případě mladých žen, u kterých se některé komise klonily k názoru, že by se měly provdat za otce dítěte a založit krásnou socialistickou rodinku. To vedlo k tomu, že dívky označovaly za otce libovolného ženatého muže, u kterého se tento postup nedal uplatnit. Logickým důsledkem bylo, že řada pánů si z role „profesionálního otce“ udělala jednoduchý melouch.
Komise byly zrušeny v roce 1986. Následovala situace, kdy byla miniinterrupce (do osmého týdne těhotenství) prováděna zdarma a na žádost, dobrá antikoncepce byla špatně dostupná a v malém výběru – očekávatelným důsledkem byl obrovský nárůst počtu interrupcí. V roce 1985 (komise, zdarma) bylo provedeno 83 042 interrupcí, v roce 1990 (žádost, zdarma) počet vzrostl na 111 268, v roce 1995 (žádost, zpoplatnění) prudce poklesl na 49 531 a tento pokles pokračoval až do 2007. V roce 1993 přestaly být interrupce (s výjimkou zdravotně indikovaných) hrazeny ze zdravotního pojištění, a zároveň došlo k výraznému zlepšení v dostupnosti antikoncepce.
Platný zákon je vyhovující pro naprostou většinu žen, které potřebují řešit nechtěné těhotenství. Přesto existují případy, kdy se naráží na nedostatky.
1. těhotenství po 12. týdnu
Samozřejmě nemám na mysli situaci, kdy žena přestane menstruovat, a místo aby se tím nějak zabývala, tak čtyři měsíce počká a potom se diví (jestli lze takový nedostatek zdravého rozumu pokládat za zdravotní indikaci k čemukoli, to by bylo na jinou debatu).
Narážíme na to, na to učebnice pro lékařskou fakultu upozorňují ve stylu „pacientky obvykle nazývají jakékoli krvácení z vagíny menstruací“. Opravdu je biologicky nemožné, aby těhotná žena menstruovala, ale není vyloučeno, aby krvácela z vagíny. První výjimkou je implantační krvácení, které se objeví zhruba 12. den po oplodnění (tedy zhruba v období očekávané menstruace) – toto je velmi běžný jev, týká se asi 1/3 žen. Ve výjimečných případech pokračuje pravidelné krvácení jednou za měsíc i do druhého trimestru. Jedná se o krátké a slabé krvácení, proto lze za „ohrožené“ pokládat ženy, které mají to štěstí, že i za normálních okolností mají slabou a krátkou menstruaci a v jejich hygienické taštičce byste nenašli nic jiného než mini tampony a slipové vložky.
Jiná situace je u uživatelek hormonální antikoncepce. Krvácení v sedmidenní pauze není menstruací, nýbrž krvácení ze spádu hormonů, a tudíž není příliš závislé na těhotenství. V praxi to znamená, že pokud žena otěhotní i přes HA, tak může na těhotenství přijít až stylem „něco se mi hýbe v břiše“. Obdobná situace je u dlouhodobých metod HA (podkožní implantát, injekce, do určité míry Mirena), případně u kontinuálního užívání pilulky, kdy k žádnému měsíčnímu krvácení nedochází.
Náš zákon na tyto případy nijak nemyslí, takže takto postižené ženě nezbývá, než využít služeb zahraničních klinik, jako jsou například tyto:
http://www.mariestopes.org.uk/ - Velká Británie
http://www.bpas.org/bpaswoman - Velká Británie
http://casa.nl/ - Holandsko
Prohlídkou jejich ceníků zjistíme, že pokud chceme relativně náročný zákrok, na soukromé klinice a v západní Evropě, tak si musíme připravit opravdu velmi slušnou sumu – ceny začínají řádově na třiceti tisících.
Nejedná se o případy, které by se děly každý den, ale musím říct, že mi přijde nehorázné, aby „slušná žena“ (která se poctivě snažila chránit před těhotenstvím) byla znevýhodněna oproti té, která používá maximálně přerušovanou soulož a tudíž na těhotenství přijde včas.
Pro ženy, které (nyní) rozhodně nechtějí dítě, lze jen doporučit pravidelné těhotenské testy (na které užívání HA nemá vliv), dejme tomu 1x za čtrnáct dní.
2. těhotenství méně než půl roku po interrupci
Náš zákon nepovoluje interrupci méně než půl roku po předchozím zákroku (pokud vám není více než 35 let, nebo nemáte dvě a více dětí, nebo není těhotenství následkem znásilnění) z jiných než zdravotních důvodů.
Lékařský důvod k tomu není – jak zmiňuje Radim Uzel v jednom článku, zahraniční kolegové byli pobaveni, když zjistili že v ČR jsou interrupce na příděl. Samozřejmě nelze považovat dvě a více interrupcí ročně za něco zdravého, ale interrupce + interrupce je vždy zdravější než interrupce + těhotenství + porod. Ze zdravotního hlediska by dávalo smysl např. povinné aplikování antikoncepční injekce.
Praktickým důvodem samozřejmě byla snaha zamezit používání interrupcí místo antikoncepce, ale i v tomto případě může takováto snaha zasáhnout nevinné lidi.
Dobrou zprávou je, že „datum poslední interrupce“ se zjišťuje vyplněním kolonky ve formuláři, kam si žadatelka může napsat cokoli, případně jí prostě proškrtnout. V praxi budou zřejmě obětí ženy, které tento zákon neznají.
Vypisování žádostí o interrupci je oblíbenou činností soukromých ordinací, protože je to „hodně peněz za málo muziky“, a žádat o interrupci u jiného lékaře / jít na interrupci do nemocnice v jiném městě není nic zvláštního, řada žen (zejména z maloměsta) to dělá z obavy, „aby se sousedi nedozvěděli“.
Tento problém lze tedy pokládat za „vyřešený“, alespoň pro současnost – situaci může zhoršit pokračující digitální buzerace, i za sebe můžu říct, že se mi zatím nepodařilo žádného lékaře přimět k tomu, aby mi něco zapsal do IZIPu. Nicméně – narozdíl od dvanáctitýdenního limitu – je tento zákon českou libůstkou, takže lze využít služby v jakékoli sousední zemi s výjimkou Polska.
3. těhotenství ve věku 16-18 let
Zákon říká, že dívka ve věku 16-18 let může podstoupit interrupci na vlastní žádost, a rodiče budou informování dodatečně pomocí dopisu do vlastních rukou. Bonus pokud máte stejné křestní jméno jako vaše matka.
Ale protože žijeme v Čechách, tak to nemůže být tak jednoduché. V nedávné době byl schválen zákon, podle kterého musí zákonný zástupce souhlasit s celkovou anestezií.
Naprostá většina interrupcí je prováděna v celkové anestezii.
Naštěstí to není tak zlé jak to vypadá, protože k použití CA při interrupci není jiný důvod, než váš komfort. Děložní čípek nelze umrtvit běžnými metodami lokální anestezie, a proto – spolu s tím, že pro řadu pacientek je výkon psychicky náročný – se šmahem přistoupí k CA. Přitom řada klinik v západní Evropě nabízí interrupce zcela bez anestezie, nebo jenom s „oblbováky“ a pacientky bolest popisují jako nepříjemnou, ale snesitelnou. V ČR to rozhodně není běžnou praxí, ale není to nemožné.
Konkrétně tato pražská ordinace:
http://www.meda-gynekologie.cz/
nabízí interrupci ve svodné anestezii, na kterou se také nevztahuje souhlas zákonného zástupce a jistě k tomu bude svolná i celá řada dalších pracovišť (zvlášť když k tomu máte závažný důvod – věk pod 18 let – a ne že se vám „jenom“ nechce pod CA), podstatné je jen nenechat se odradit a neuvěřit případnému tvrzení že „to není možné“.
4. těhotenství ve věku pod 16 let
V případě, že má dívka za rodiče nějaké katolíky apod., tak lze tento problém označit za velmi závažný. V ČR neexistuje žádný institut typu „judical bypass“, který by mohl dodat „náhradní“ svolení.
V podstatě existují dvě možnosti, respektive tři, ale jen dvě jsou legální.
První možností je požádat na sociálce o umístění do dětského domova. Pokud se takováto žádost schválí (divila bych se, kdyby v případě „rodiče mě nutí rodit v patnácti“ schválena nebyla), tak souhlas s interrupcí dají příslušné úřednice a je vymalováno. Jelikož jsme v ČR, tak by problém mohla představovat pomalá práce našich úřadů.
Druhou možností je interrupce v Rakousku, kde stačí žádost pacientky již od dovršení čtrnácti let věku. Konkrétně tato klinika:
http://www.gynmed.at/index.php/english
mi odpověděla, že provedou interrupci čtrnáctileté Češce (bez trvalého pobytu v Rakousku) jejíž rodiče se zákrokem nesouhlasí. Problém je jasný – finanční a organizační. Samotný zákrok v Rakousku vyjde zhruba na 12 000 kč, nepočítaje cestu a další přidružené náklady. Nicméně pro dívky, které mají nějakého „sponzora“ (rozumný příbuzný, rodiče přítele, rodiče kamarádky, učitelka...) zřejmě nejspolehlivější metoda.
Zatřetí je samozřejmě možné pokusit se použít občanku + kartu pojištěnce nějaké starší kamarádky, ale jedná se o podvod. Těžko říct, jak by se takový případ posuzoval, pravděpodobně velmi mírně, ale stejně to není dobré.
5. cizinky bez trvalého pobytu
Tohle má bránit potratové turistice, ale samozřejmě je na tom bita spousta dalších lidí.
Celkem nejde doporučit nic jiného, než potratovou turistiku. Konkrétně Slovensko, kvůli finanční stránce věci.
Toto jsou všechny "interrupční problémy" které jsem dokázala vymyslet. Na případné další nedostatky v našich zákonech můžete upozorňovat v komentářích nebo v parlamentu:-)
Napsala Tjara
Žádné komentáře:
Okomentovat